Kauza Ortel
Člověk nemusí být náruživý televizní divák, aby zaznamenal mediální přestřelku kolem slavíka a kapely Ortel. Jako každé velké mediální téma, je i tato událost neustále přifukována novými komentáři a názory jak všech zúčastněných,tak i pseudocelebrit, které s kauzou mají společného jen pramálo.
Ortel kdo?
Po přečtění několika textů, prohlédnutí "živáku" i studiových nahrávek na youtube je celkem patrné, že kapelka Ortel je ukázkový příklad toho, co se dnes označuje často užívaným slůvkem "kontroverzní". Proč tato parta muzikantů tak rozděluje společnost? Jsou to náckové nebo umělci? Když se na jejich tvorbu zkusíme podívat z pohledu zákona, musíme hledat nějaké měřitelné a jednoznačné projevy, které by se do pevně stanovených zákonných mezí nevešly. Co třeba texty. Jsou sice peprné, ale vesměs se jedná o klasické protestsongy. Každý umělec protestuje, nic nového. Co hudba? Je to jistý druh razantního metalu hojně užívaného i "ilegálními" kapelami. To ale neznamená, že je zákon porušen. A že kluci jsou svalnatí borci s vyholenou hlavou v černém úboru se symbolem lebky? Vypadat jako někdo, koho průměrný občan nechce potkat v podchodu ani ve dne, ještě není důvod k žaláři. Ortel je tedy podle zákonných měřítek kapela jako každá jiná. Tajemství je tedy jen a jen v nastavené a téměř neměřitelné omáčce: signálech a symbolikách. Jsou to podobenství a dojmy. Jakési celkové poselství, které kapela vyzařuje. A Ortel celkem otevřeně vyzařuje hněv a agresi. V posluchači vyvolává pocit, že došla trpělivost, že je třeba provést změnu a užít sílu až agresi. Změnu za jakoukoliv cenu. A proč ne?
Jádro problému
Žel bohu, nacházíme se v době tak trošku morální krize. Autority a vysoce postavení politici na sebe kydají špínu hlava nehlava. Prezident mluví sprostě. Rittig s Janouškem kradou ve velkym a stojí takřka mimo zákon. Internet je plý bezuchých diskusí, Umění degradovalo na jednoduchou seriálovou tvorbu v televizi. Války za humny, uprchlíci. Média namísto osvěty spíše pro senzachtivost zkreslují. Snaží se šokovat a tím kolotoč ještě více roztáčí. Lidé cítí nespravedlnost a frustraci. Hledají jiné autority a vzory. Kde je najít? V kultuře? Co dnešní interpreti. Nohavica si jede vtipné virtuálky, z Kluse je indián, Xindl dělá znělky do seriálů, Chinaski s Kryštofem jedou popík pro náctileté, o Slze nebo Benovi nemluvě. Zde přichází Ortel. Jednoduché a důrazné písně otevřeně kritizují. Otevírá palčivá témata a získává si širokou masu fanoušků. Je to takový Kryl pro chudé. Umělecky o dost slabší, méně lyrický, méně citvlívý, o to však důraznější. A co je nejnebezpečnější, srze protest a hněv spojuje. Tleskají mu jak matky samoživitelky, tak ultrapravicoví radikálové. Skvělá kontroverzní kapela je pak pasvou pro média. Skrze média se tito hrdinové a mučedníci v jedné osobě dostanou do povědomí národa. Stanou se kulturou a svědomím. Stanou se vzorem nespokojené většiny. Stanou se autoritami hodni následování.
Zakázat nebo ne?
Celý problém tedy není v kapele Ortel. Ani v cele kauze kolem slavíka. Věřím, že na světě by Ortel měl mít své místo. Jen by to místo mělo být menší. Ať si fanoušci za zavřenými dveřmi zaskandují a dovádějí. Vybouří se. Pak je ale třeba, aby po skončení silných gest se zaťatými pěstmi zase vyhrál rozum a rozvaha. Rozhodně by pěsti neměly zůstat sevřené a připravené zaútočit bezhlavě proti již tak křehkému systému. Situaci by měly kontolovat jiné autority, rozumné, spravedlivé a s chladnou hlavou. Bohužel, dnes je jich jako šafránu a pokud se žádné další nenajdou, nekontrolovatelná síla uzamčená v písních se dostane do ulic až proroste celou naší společnost. Začne si žít vlastním, divokým a neřízeným životem. A to pak ve svém důsledku rozhodně nebude dobré pro nikoho. Ani pro Ortel, ani pro nás.
